Jak jsme změnili naši footbag show k nepoznání

Změna byla klíčová

Když jsem začal v roce 2003 vystupovat, naše show vypadala hodně jinak. Asi se možná nedá mluvit o show. Většinou trvala do 5 minut, vystupovali jsme v oblečení, které jsme ještě dopoledne měli na tréninku a během výstupu jsme se na diváky ani nepodívali. Žádné představení, prostě se pustila hudba (většinou nějaká dost šílená) a drtili jsme to tam celých pět minut až cákal pot na diváky v první řadě. 🙂

Nejhorší na tom je, že jsme takové show dělali skoro 13 let. V roce 2016 jsem začal trénovat a vystupovat s Patrikem, když jsme do toho šli, měl jsem jasnou představu, jak to chci změnit a dostalo se to až do podoby, ve které konečně cítím velký posun.

V týmu se to lépe táhne

Je to tak. Hrát ve dvou má řadu výhod – uděláte části ve vystoupení, které jsou pro lidi vizuálně atraktivní, a zároveň je celé vystoupení dynamické. Neříkám, že to nedokáže na pódiu jednotlivec, to i dokáže, ale velmi obtížně. Navíc… Když se jeden z hráčů necítí dobře, druhý ho podrží, na cestách je větší sranda, dvě hlavy = více nápadů atp.

Jistou nevýhodu může někdo cítit v honoráři, ten jde totiž /2. Většina performerů proto taky vystupuje sama. Ale my jsme si hned na začátku řekli, že finance nebudou náš hnací motor, nám záleží hlavně na tom, abychom si vybudovali reputaci a měli show, která je 100%.

Moderace je zásadní!

Bál jsem se mikrofonu jako dítě čerta. Dodnes si pamatuju, jak jsme se dřív dohadovali, kdo z nás dvou uvede vystoupení a řekne nějaké základní informace. Asi si umíte představit, jak velký výstup z komfortní zóny to byl, když jsme se rozhodli dělat vystoupení, která jsou plně moderovaná. Ale byla to potřeba, lidi dnes viděli všechno, už to není jen o hře. Je potřeba je pobavit, říct jim, co děláte, proč to děláte a co je v pozadí toho hraní.

Občas slýchám: „Kluci dobrý, líbí se mi to, ale vypadá to snadně.“ Proto je fajn všechny předběhnout: „Jasně, vypadá to snadně, ale je to proto, že hrajeme 20 let každý den a máme za sebou přes 2000 show.“

„Footbag se hraje nohama. Pojďte si to vyzkoušet.“

Ego. Bylo to těžký, ale museli jsme ho odhodit a smířit se s tím, že ten celý cirkus není jen o nás dvou. Diváci jsou důležitější než my. Kdyby tam nebyli, nejsme tam ani my. U show chceme zapojit maximum smyslů, zrak a sluch už máme, byl na řadě hmat. Takže sem tam někoho musíme přizvat, aby šel za námi a zkusil si to.

Pák nám tito „vyvolení“ diváci pomáhají demonstrovat, že footbag ve skutečnosti není vůbec snadný. I když… Trochu mi to zhatí plán, když tam přijde někdo, kdo na základce kopal, a vysekne tam 100 kopů a ještě se u toho směje na lidi. Pak to musím zbytek show zachraňovat. 😀

Možná to z těch dvou odstavců působí, že je to pro nás nějaká překážka, ale vůbec to tak není! Přizvat lidi do vystoupení je podle mě jedna z nejzábavnějších částí, navíc někomu zařídíte úsměvný zážitek. Řadu zážitků s diváky máme i my. 😉

Profesionalita je v konceptu

Když jsme se dívali na světové show v zahraničí, tak všichni měli jedno společné – jednotný koncept a styl. Třeba Cirque du Soleil má přestavení Michael Jackson: The Immortal World Tour, které je celé inspirované kostýmy a hudbou Michaela Jacksona. Má to koncept.

Chtěli jsme něco podobného, ale pereme se s prostorem, protože zázemí a technické vybavení je u každého objednatele jiné, museli jsme tedy zvolit hodně ořezanou verzi, která se dá realizovat téměř v každém prostoru se základním vybavením.

Třeba v roce 2019 jsme měli koncept, který byla laděný do klasické swingové hudby – všechny podkresy i samotné vstupy na sebe tak navazovaly. Stejně tak byly laděné i kostýmy, doplňky a celá moderace. Pak show, která má třeba těch 20-25 minut, krásně drží pohromadě.

Tomáš Tuček, Patrik Černý, 2019

Záleží, co je před a po

Vypracovali jsme docela silné puntičkářství – po příjezdu chceme zkusit zvuk, nastavit správně EQ na můj hlas, navést zvukaře (mimochodem to je člověk, který s námi vystupuje, ani o tom neví, bez něj bychom byli v koncích), podívat se na prostor, potkat se s osvětlovačem, pobavit se s organizátory rozehrát se atp. Je to poměrně jiný přístup, než u umělců, se kterými se potkáváme. Ale chceme, aby to bylo skvělé, abychom nedělali ostudu našemu sportu, sobě, ale i celé footbag show.

Když je po, tak nás zase zajímá zpětná vazba. A zcela zásadně si držíme stejný postoj – nejsme žádné hvězdy, jen dva slušně vychovaní kluci, takže se vždy ROZLOUČÍME a PODĚKUJEME! Možná byste se až divili, co se kolikrát děje v zákulisí, jak si třeba některé kapely o sobě myslí, že jsou něco víc než ostatní. Bohužel.